Stručná historie síťování
Archeologické vykopávky dokazují starobylost této textilní techniky. Výroba krajek, síťek do vlasů, záclon a tašek - tzv.síťovek je pochopitelně ovlivněna především modou. Během historie mizí a zase se objevují několikrát.
Síťování je textilní technika, při které vzniká síť. Navazuje se na stále stejný uzlík nitě, případně provázku.
Síťovanou krajkou se zdobily dívčí košile, zástěry, koutnice, prostěradla, ubrusy nebo ručníky. Technika dosáhla v 16. a 17. století značné jemnosti a rozmanitosti síťek.
Vzor je tvořen buďto přímo síťováním nebo pak vyšíváním.
V Čechách bylo síťování rozšířeno především v oblasti Českomoravské vrchoviny, na Horácku, v Krkonoších, na Valašsku a Slovácku.
Nejjednodušší techniky byly postupně nahrazeny průmyslovou výrobou, ruční síťování drobných textilních krajek, jako např. jemné oděvní sítě, rukavičky, krajky, stolní pokrývky, dečky , čepce, ale také síťovky, sítě do dětských postýlek a kočárků, síťky na hračky byla stále kouzelnější, pokud je vyrobila citlivá lidská ruka.
